Turecká angora (“Ankara kedisi” z turečtiny) je plemeno pocházejí z oblasti hlavního města Turecka, Ankary (dříve Angora). Občas je nesprávně zaměňováno s kočkami perskými nebo dalším starým tureckým plemenem – kočkou “Vankou” (o tomto druhu se dočtete v našem magazínu v květnu). V čem je toto plemeno jedinečné?
Uvádí se, že v určitém bodu vývoje, měly turecké angory stejného předka jako plemeno Van. Do Evropy je údajně dovezli v 16. století. Doputovaly do Anglie a Francie a na různé královské dvory. Poté se až do konce druhé poloviny dvacátého století na tyto kočky zapomenulo, zřejmě i kvůli zájmu o perské kočky a jejich šlechtění.
Moderní historie
Díky jedné chovatelce bylo toto plemeno znovuobjeveno a uznáno největší americkým chovatelským klubem, CFA. Stalo se velmi oblíbenou rasou v USA (a poté bylo znovuobjeveno i jinde). V naší zeměpisné šířce existují dvě (velmi úspěšné) chovatelské stanice. Dovézt kočku lze i přímo z Turecka, ale je to administrativně náročnější záležitost (pro dovoz zvířat ze zemí mimo EU platí přísnější pravidla).
Fyzická specifika turecké angory
Hlava turecké angory má klínový tvar s protáhlým čumáčkem a mandlovýma očima. Uši jsou velké, špičaté s chomáčky chlupů. Má štíhlé, ale dobře stavěné (majestátně působící) tělo. Její pohyb je lehký a graciézní. Má dlouhé nohy a oválné packy. Jde o velmi zajímavé plemeno, které miluje svoji rodinu a domov. Tvrdí se, že má rádo i vodu (ikdyž zde může jít o záměnu právě s “Vankou”). Její oči mohou mít modrou nebo jantarovou barvu (nebo může mít každé oko jinak barevné). Některé modrooké angory mohou být hluché. Oficiálně je uznáváná jen varianta modrooká a s jantarově zbarvenýma očima. Toto plemeno může vážit 2,5-5 kg.
Srst – více barevných variant
Řadí se mezi polodlouhosrsté kočky, jejich kožíšek nemá podsadu. Ocas je huňatý a dlouhý, delší jsou také chloupky na krku. Na pohmat je srst příjemná a hebká, na bříšku se může lehce vlnit. Obvyklá je bílá barva, vyskytuje se však ve více barevných variantách (časté je zabarvení na hlavě, zádech/ocasu, pro soutěže je uznána ale jen část barevných variací – plné barvy, a určité kresby).
Povaha a libůstky
Jde o aktivní kočku, která má spíše povahu pejska. Jsou to kočky ideální k dětem, mají rády pohyb a hru. Prý umí mluvit očima a “komentovat” aktivitu svého majitele. Obvykle si oblíbí jednu osobu a tu pak zahrnují svojí pozorností. S dalšími domácími mazlíčky se snáší dobře. Jsou chytré a společenské.
Kočičí legendy – která je pravdivá?
O tomto kočičím druhu koluje několik pověr. Podle jedné vyplní bílá kočka tajné přání, pokud jí dáte dobrůtku. Podle další jde o Ataturkovo převtělení s dvoubarevnýma očima. (možná proto, že tento první turecký prezident kocoura tohoto plemene sám choval).
Chováte někdo toto plemeno? Napište nám do redakce, jaké kousky vaše “Ankara” umí, čím vás baví…
