Neznámé plemeno, které ale vděčí za povahu i tělesnou krásu dvěma slavným plemenům – siamské a barmské kočce. Je tonkinská kočka stejně extrovertní? A jak toto plemeno vypadá?
Znásobte dávky lásky
Péče o srst je jednoduchá, stačí každodenní hlazení a mazlení, sem tam vyčesání hřebenem, a kožíšek bude krásně lesklý. Tonkinka má většinou váhu mezi třema až pěti kily. Typická je pro ni hranatá hlava a oči tvaru mandle, většinou modrozelené barvy. Nejčastěji potkáte modrou, hnědou, žíhanou, lila, želvovinovou nebo bílou tonkinskou kočku.
Toto plemeno vypadá na první pohled velmi něžně a ladně, budete-li si ji chtít pochovat, překvapí vás, jak je těžká. Je třeba dávat pozor na ocásek, ten se totiž na konci zužuje do špičky a může se snadno zlomit. Roztomilou hlavičku doplňují špičatá a široce posazená ouška.
Barmu, nebo siamku?
V tonkinské kočce se siamské a barmské kočky prostě nezapřou. Jsou už od pradávna královnami, proto si náležitě užívají lidskou pozornost. Rády se stanou středem pozornosti. Protože mají v sobě velkou dávku zvědavosti a inteligence, naučí se i aportovat míček, otevřít dveře nebo kohoutek v koupelně.
Jejími nejlepšími kámoši se mohou stát psi, ale i děti. Dokonce většinou ochotně přijme i jinou kočičí společnici, pozornost jí ale nesmí být nikdy upřena. A právě díky tomuto povahovému rysu se tonkinské kočky hojně využívají v zooterapii.
Prvorepubliková kráska
Tonkinská kočka vznikla křížením siamské, s níž se často plete, a barmské kočky. Zajímavostí je, že šlechtění začalo v Kanadě, a to se předtím nikdy nestalo. První tonkinská kočička byla na světě už ve třicátých letech minulého století v asijské Barmě.
Plemeno tonkinské kočky není ve světě příliš rozšířené, proto budeme rádi, pokud nám do komentářů napíšete vlastní zážitky s touto elegantní kočičí rasou a připojíte fotky!
