Tajemná kočka. Polodlouhá srst, sebevědomá samostatnost i jistá náklonnost k člověku. Řeč je o Sibiřské kočce. Neznáte se? Seznamte se.
Jak sibiřská kočka na Sibiř přišla.
Pravdou je, že není známo přesné datum a ani způsob, jak se kočky dostaly na Sibiř. S největší pravděpodobností přišly společně s ruskými emigranty.
V knize Harrisona Weira z roku 1889, s názvem: Our Cats and All About Them, zaznamenal typy dlouhosrstých koček, které v té době existovaly, a byly také uvedeny na jeho slavné moderní výstavě koček. Byly to kočky ruské, angorské, perské a indické. Pan Weir ve své knize popsal odlišnosti mezi ruskými dlouhosrstými a angorskými a také perskými kočkami. Uváděl řadu rozdílů, například větší velikost ruských koček, delší límec, velké výrazné jasně oranžové oči a dlouhý, hustý kožich včetně zvlněného ocasu. Každopádně, ony ruské dlouhosrsté kočičky, které se tehdy účastnily přehlídky možná byly a možná také nebyly naše známé Sibiřanky, jelikož od té doby o těchto kočkách držených v Rusku nebyly žádné záznamy.
A to až do 80. let, kdy vláda Sovětského svazu konstantně odrazovala od domácích mazlíčků, jako zbytečných výdajů za krmení a prostor. Až roku 1987, kdy bylo toto omezení na domácí mazlíčky zrušeno, se chovatelé a milovníci zvířat sjednotili a začali vést záznamy o chovu a vytvářet první kočičí kluby.
Poté, v roce 1988, se v Moskvě konala první ruská výstava koček. Chovatelka Himalájských koček, paní E. Terrell, poslala tehdy své čtyři himalájky k Nelli Sachuk a výměnou pak v roce 1990 přijala tři koťata kočky sibiřské. Jednoho kocourka (Kaliostro Vasenjkovich) a dvě kočičky (Ofelia Romanova a Naina Romanova). Krátce nato dostala také potvrzení o narození těchto koťat, jenž podrobně popisovaly jejich jména, data narození a především barvy a vzory. Tím paní E. Terrel již definitivně propadla sibiřským kočkám a v následujících letech vydala spoustu peněz a času vytvořením pravého chovatelského základu sibiřských koček, včetně jejich plemenného uznání v Americe.
Byl zde ovšem i další nadšenec. Asi měsíc po doručení koťat paní Terrelové, dovezl si nadšený chovatel koček David Boehm vlastní sibiřské kočky za své náklady. Jednoduše letěl do Ruska, kde koupil každou sibiřanku, kterou našel. Poté se vrátil s 15 zakladateli plemene sibiřská kočka. Tento počin byl pro vznik zdravého plemene nedocenitelný.
Dlouhá srst a živé oči, nápadná sibiřská kočka.
Popišme si ji.
Tělo sibiřské kočky je středně dlouhé a dobře osvalené, hřbet je mírně vyšší než ramena, s pevným břichem a dobře vyvinuté svalstvo. Sibiřanku zdobí velká zaoblená hlava, odpovídající svým poměrem tělu, stejně jako mohutný krk, který hlavu nese. Uši má středně velké, s jemnými a krátkými chlupy. Dokonce je povoleno sklopení uší. Její oči jsou fascinující, nejen díky pozornému, široce rozevřenému tvaru, ale také díky zbarvení, které není naprosto nijak vázáno s barvou kožichu. Mohou být různých odstínů zelené, zlaté až do měděna. Výjimku tvoří bílé kočičky, jejichž oči mohou být modré, či různobarevné.
Dlouhá srst je u domestikovaných koček určitá adaptace na chladné podmínky. A to na Sibiři, řekněme si upřímně, asi budou tuhé zimy. Tudíž se u nich díky tomu vyvinula také trojitá srst nepropustná vodě a větší a silnější konstrukce těla. Vzniklo tak plemeno odolné, schopné přizpůsobit se nejrůznějším klimatickým podmínkám. Mladým jedincům se srst v dospělosti zpravidla mění. V našich podmínkách je běžné pozorovat změny srsti během letního a zimního období. I zbarvení je různorodé, s jakýmikoli bílými znaky i bez nich.
Jaká asi bude?
Jaká by jen mohla být? Kočka ošlehaná krutou sibiřskou zimou. Nutno říct, že v sobě musí skrývat ruskou náturu. Mají osobnost, jsou hravé a milující. Překvapivě dost svou láskou a oddaností připomínají psa. Rády si na vás počkají doma u dveří než přijdete z práce a radím vám dobře, abyste jim věnovali dostatek pozornosti. Stále jsou ale samostatné. Skokanky, schopné vyskočit na knihovnu, stejně jako na váš klín. Dokonce umí přinášet hračky. I víckrát za sebou. Mají v sobě nespoutanou hravost, takže je můžete zaměstnat zdánlivě jednoduchými hrami i předměty k prozkoumání.
Sibiřanka přichází…
A měli byste se náležitě přizpůsobit jejímu životnímu stylu. Žádné vytápění bytu, pro kočičí krásu se musí trpět. A pro zachování jejího nádherného kožichu je třeba, žít tak trochu v chladu. A samozřejmě ji neustále doplňovat jídelníček o všechny minerály. Naštěstí vás sibiřská královna svou něžnou a radostnou vřelostí vždy přesvědčí o tom, že je ta správná volba.
