Kdo by nechtěl mít doma psa v kočičí kůži? Navíc s jasně modrýma očima a krémovou barvou. Taková je siamská kočka. Proč si toto plemeno pořídit a proč je neseznamovat se sousedy?
Jak se Wankee praotcem stal
V Siamu, tedy dnešním Thajsku, bylo toto plemeno považováno za královské a tamní obyvatelé ho div nenosili na rukou. Společně s kočkou perskou patří k nejstarším plemenům vůbec. Na rukou je od počátku 19. století nosili i v Evropě, nejčastěji na královských a císařských dvorech.
O těchto honosných kočkách se traduje i několik příběhů. Říká se, že siamské princezny si na jejich ocas odkládaly prsteny, nebo že siamky sloužily jako ochránkyně císařova bohatství, a jak upřeně hleděly na všechny ty poklady, skřížily se jim oči. Prvním kočičím šampionem, který byl za toto plemeno uznán, je kocour Wankee, který byl roku 1896 dovezen na evropskou výstavu z Bankoku.
Roztomilý šilhavec
Kdo se v oboru kočkomilství vyzná, jistě ví, co znamená seal-point. Ano, uhodli jste. Nazývá se tak klasické zbarvení siamské kočky, tedy to, že jsou poloviční albíni s kontrastem tmavě hnědé až černé barvy. Vidět je ale můžete i v jiných barevných variantách, třeba v čokoládové, modré, lila, červené, želvovinové, nebo skořicové.
Siamská kočka se pyšní očima modrýma jako pomněnky ve tvaru madlí, které vypadají, jako by šilhaly, dlouhýma a jemnýma ušima a velmi pružným tělem. Svůj majestátní původ dokládá lesklou a jemnou srstí.
Kočičí pes
Psali jsme pro vás článek, že kočka není pes. V tomto případě to ale až tak neplatí. Siamská kočka je vlastně takový pes. Má na to povahu. Ráda laškuje a když budete precizní, nechá se i snadno vycvičit. Ani ona ale nezapře typickou kočičí povahu se špetkou ignorance. Pokud jí bude připadat, že už z ní ale vážně děláte blbečka, žádné pac ani přines rozhodně dělat nebude. Každý den vás ale radostně přivítá.
Siamky chvíli neposedí, nezapomeňte jim proto pořídit bohatou škálu nejrůznějších škrabadel, hraček, kuliček a prolézaček. Zároveň jsou ale velmi společenské, mají rády společnost a když dobrá nálada dá, vyřádí se i s dětmi. Ideální je chovat minimálně dvě tato plemena dohromady, společně se tak vybijí a vy budete mít na chvíli klid.
Samostatný mazlík
Péče o jejich srst není náročná, řídí se tím, že co si udělají sami je nejlepší, proto se o kožíšek nemusíte nijak zajímat. Navíc mít doma páreček siamských koček má i tuto výhodu, že se o kožichy postarají vzájemně. Milují teplo, nejčastěji je proto najdete u radiátorů, pod dekou, nebo na vašem klíně.
Jedno maličké mínus ale přeci jen siamky mají. Zase se projeví v jejich podobnosti se psy, a sice, že si hlídají svoje teritorium. Sousedovic kočky proto udělají nejlépe, budou-li se jim vyhýbat.
Máte doma siamku? A fotíte ji často? Rádi vaši fotodokumentaci uvidíme, podělte s v komentářích!
