Určitě všichni znáte jezevčíka. Lidově se mu také říká “párek s nožičkama”. Plemeno munchkin bychom mohli nazývat stejně. Jen je to kočičí párek. Ale abych se nezamotala, v článku se o tomto fascinujícím plemeni dozvíte víc.
Vznik a vývoj plemene.
Krátkonohé kočky byly zdokumentovány již ve 30. letech v Anglii. Jedna krátkonohá kočka byla v padesátých letech také popsána v Sovětském svazu a označena za „Stalingradskou klokaní kočku“ pro svou tendenci sedět na zadečku s rovnými zády. Avšak plemeno munchkin, jak jej známe dnes, přišlo z Louisiany v USA.
Tam roku 1983 našla Sandra Hochenedel dvě březí kočičky s prazvláštně krátkýma nohama, vzhledem k naplno vyvinutému tělu, a vzala je domů. Černou kočičku pojmenovala Blackberry (Ostružina) a tu si také nechala. Šedou kočičku, jménem Blueberry (Borůvka) udala a dodnes se neví, kde je jí konec.
Blackberry se narodil vrh koťat s normálními, i s krátkými končetinami po mamince. Jedním z krátkonohých potomků byl i kocourek Toulouse, kterého Sandra darovala přítelkyni Kay LaFrance v Monroe, také v Luisianě. Kocourek nezahálel a brzy na plantáži své majitelky stvořil polodivokou kolonii krátkonohých koček. Ženy se rozhodly o vytvoření nového plemene. Pojmenovali jej munchkin, podle maličkatých lidí z filmu pohádce Čaroděj ze země Oz, žijících v “Munchkinlandu”.
Nechaly udělat genetické testy a oslovili dosavadní majitele munchkinů ke zrentgenování páteře jejich mazlíčků, neboť u těchto krátkonohých plemen je vysoké riziko jakýchkoli onemocnění s páteří. Ty dopadly dobře, ale vzhledem k malému množství koček nebyly průkazné a tak plemeno nebylo uznáno. To ale dvě nadšenkyně neodradilo a založily si první chovný program, ke kterému si napsaly standard. Brzy se připojili i další chovatele a šlechtění mohlo započít.
Znovu se k žádosti o registraci plemene pod záštitou TICA odhodlali roku 1994, kdy byli přijati do kategorie nováčků. To způsobilo odchod dlouholeté rozhodčí, která pronesla, že uznání tohoto plemene je urážkou etiky rozhodčího kočičích plemen. V té době a ani dodnes neexistuje důkaz, že by toto plemeno mělo problémy s páteří, způsobené svým vzrůstem a naopak jeho popularita velice vzrostla. Po letech vývoje a bouřlivých reakcí příznivců i odpůrců se v roce 2003 konečně podařilo plemeno Munchkin v TICA prosadit. Jeho popularita vzrostla ale tak rychle, že se původní chovatelé tohoto plemene bojí o budoucí kvalitu a zdraví zvířat. Jak víme, množírny na možnost vydělat nikdy nečekají. Takto bouřlivou historií se může pyšnit málokterý mazlíček.
Tak si je popišme.
Plemeno munchkin vypadá jako běžná domácí kočka. Ty jsou v rámci chovu běžně užívány k přikřižování. Představme si tedy spíše menší až středně velkou kočičku, samci mohou obvykle vážit 3–4 kg a jsou o něco větší než samice, které váží 2–3,5 kg. Hlava je klínovitá, se zaoblenými konturami, velikostí by měla být v přirozeném poměru vzhledem k tělu. Oči jsou ve tvaru vlašských ořechů, uši mají široké u základu, s lehce zaoblenými špičkami. Tělo munchkina je silné, avšak nesmí působit ztuhle. Nohy mohou být lehce vyklenuté do oblouku, ale ne příliš a zadní končetiny mohou být o něco delší než přední. Tlapky rovně sedí na podložce a směřují vpřed, nestáčí se dovnitř ani ven. Ocas je stejné délky jako tělo, při chůzi vztyčený a zužuje se směrem k zakulacenému konci.
Munchkiny můžeme vidět ve všech barevných varietách s různě dlouhou srstí, ovšem krátkosrstí a dlouhosrstí munchkinové jsou vystavováni a posuzováni zvlášť. TICA povoluje v chovu munchkinů zakřižování libovolných domácích koček, které nepatří k již uznanému plemeni, ovšem munchkin, který by vypadal jako trpasličí verze jiného uznaného plemene (způsobeno přikřížením jiného plemene), by byl v rámci výstavy diskvalifikován. Nestandardní (dlouhonozí) kočky plemene munchkin se také nevystavují.
Krátké nohy, velké srdce?
Munchkin, bez ohledu na kontroverzi, která jej obklopuje, přesně naplňuje to, čím kočky jsou – sebejistotu a nezávislost. Krátkost jeho nohou rozhodně neznamená zkrácenou inteligenci nebo osobnost. Toto plemeno je přátelské jak k lidem, tak k jiným zvířatům, včetně psů. Rádi se svými (dlouhonohými) kočičími kamarády zápasí a hrají si, aniž by jakkoli tušili, že jsou o “chlup kratší”.
Zarytí fanoušci plemene tvrdí, že munchkin může dělat cokoliv, co může dělat běžná kočka. Teda kromě skoku na kuchyňskou linku. Což ovšem některí chovatelé berou jako nespornou výhodu. Navzdory krátkým nohám, plemeno munchkin běhá rychle a mrštně a zatáčky vybírá v plné rychlosti. Zachovává si totiž až do dospělého věku svou hravost a energii. A ještě něco, rádi a často sedí na zadních, a vypadají přitom jako surikaty. Své nedispozice ke skoku hravě nahrazují hbitým šplháním. Rád krade a schovává si předměty na pozdější hry. A když skončí čas her? Rádi se vám natáhnou na klíně, přitulí se a budou vrnět jako kolovrátek. Zkrátka plnohodnotná kočka na malých nožkách.
Zajímavosti trpaslíků
Genová mutace způsobující krátkonohost s nezvětšenou hlavou se nazývá pseudoachondroplasie. Zdá se, že zatímco zvířata jiných druhů si s touto mutací neumí tak poradit, jako kočky. Jak se zdá, typická kočičí páteř a klouby tuto mutaci zvládají. I přesto nejsou jako plemeno munchkin uznávaní Mezinárodní federací koček (FIFe) a zdá se, že ani dlouho nebudou. Srdce chovatelů si už ale získal, takže o svou existenci se bát nemusí. Získal by si i vás?
