Také si říkáte, jaké může být nejpopulárnější plemeno kočky v Americe? Všichni bychom nejspíše čekali drobnou roztomilou kočičku. Opak je pravdou. Mainská mývalí kočka je pořádný macek. Ale stojí za to. Takže šup šup pro větší přepravku, přiberte i škrabadlo, a možná rovnou celou pohovku… No vždyť to znáte. Každý majitel mainského chlupáče ví, že tyto kočky nejsou mazlíčci, ani děti. Jsou to přátelé.
Kde se vzala, tu se vzala…
Historie a vznik plemene mainská mývalí kočka je vlastně tajemstvím. Pravděpodobně jsou jejich dávnými předky kočky přivezené z Británie s prvními osadníky „nové Anglie“ na území dnešní Ameriky. Poté se mezi ně přimíchaly dlouhosrsté ruské nebo skandinávské kočky, které taktéž připluly lodí do přístavu vybudovaného v americkém státě Maine. A jak už název státu napovídá, zde byly i objeveny. Pro přežití v drsných zimách, kterým byly vystaveny, vytvořily si tyto kočky hustou srst a jejich nynější rozměry odpovídají původní potřebě předků lovit zajíce. Roku 1861 byl vystavován první mainský kocour na výstavě v New Yorku. I přes několikaletou převahu oblíbenosti koček perských plemeno nezaniklo, neboť především zemědělci si jej za jeho lovecké schopnosti cenili nadevše. A tak přišel jejich vzestup, jež stále přetrvává a plemeno mainská mývalí kočka patří i dnes mezi ty nejoblíbenější.
Jak ji poznám?
Určitě ji nepřehlédnete. Dospělé kočky mohou vážit až 6 kilo, kocouři dokonce dvakrát tolik. Další dominantou je výrazně hustý a lesklý kožich, jehož krása se projevuje ponejvíc v zimě. Venkovský původ mainské kočky dokazuje také nepropustnost kožichu a téměř nulová péče o srst z naší strany. Samozřejmě je na majitelích, jak jim to vyhovuje. Tlapky mají tito mazlíčci veliké, kulaté a mezi prsty najdete bohaté chomáčky chlupů. Ocas tohoto plemene odpovídá jeho názvu, „mývalí“. Původně bylo plemeno povoleno pouze v hnědé žíhované variantě, která dojem mývala nejvíce umocňovala. Šlechtitelé to ale nevzdali, a tak nyní existuje celá škála barev, kterými se toto plemeno může pyšnit. Záleží ale, kde se chovatelská stanice nachází, neboť to, co povolují mainským mývalím kočkám v Británii, nepovolují v Americe a naopak.
Hlava mainky vypadá divoce. Nahrávají tomu štětinky chlupů, které jim často vyrůstají na špičce uší. Celý dojem podtrhne hustý límec okolo robustního krku. Během procesu dospívání se může stát, že se jim změní barva očí. Není na tom nic neobvyklého, novodobé barevné varianty představily dokonce mainskou mývalí kočku s různě barevnýma očima. Nic to však nemění na tom, že vás jimi očaruje.
Pravý mainský charakter
Mainka je silná a klidná kočka. Venku se sama hravě vypořádá se všemi strastmi přírody. Typická kočičí hravost se jí drží do vysokého věku, ale zároveň je mazlivá a trpělivá, takže si ji rády vybírají rodiny s dětmi. Nejen že zvládá společnost dětí, umí vycházet i se psy a hlavní bonus, není příliš vybíravá v jídle. Někteří majitelé také tvrdí, že se jejich kočka ráda koupe. Samozřejmě vždy záleží na jednotlivci, ale jejich vztah k vodě je nepopiratelně zvláštní. Některé kočky tohoto plemene si totiž rády dělají z packy „misku“ a pijí z ní. Prostě originál každým coulem.
Obecně…
Kočky plemene mainská mývalí dorůstají svých pravých rozměrů ve věku mezi třetím a čtvrtým rokem. U kocoura můžete naměřit délku těla až 1 metr. Tito mazlíčci s vámi pobudou dlouho, dožívají se v průměru 10 až 14 let. Choroby je příliš nepostihují, přeci jen mají z minulosti tuhý kořínek. Je ale třeba pečlivě vybírat chovnou stanici a mít jistotu, že rodiče mají průkaz původu a jsou vyšetření na genetická onemocnění. Tím se pak vyloučí predispozice na onemocnění srdce, zvané hypertrofická kardiomyopatie (HCM). Ojediněle se mohou vyskytovat dědičné problémy s ledvinami, které ovšem test na genetická onemocnění vyloučí. Proto testujte, zdraví mazlíčka je přeci to nejdůležitější.
Zajímavostí jsou zvláštní tóny zvuků, kterými tyto kočky oplývají. Ať už přede, či mňouká, není to běžný zvuk, který vydává většina našich známých koček. Zvláště vybraná kategorie je pak zvuk pro příchod lidských majitelů. Zní jako holubí cvrlikání. Budete si vždy jisti, že vás váš mazlíček doma vítá. A to za to přeci také stojí, ne?
