Kočky neměly v průběhu středověku na růžích ustláno (ve starověku byly uctívány, ve středověku pronásledovány). Během renesance se postavení koček zlepšilo, ale až moderní doba jim přiznala jejich pravé místo – po boku nezávislých lidí, kteří respektují kočičí náturu a umí ji ocenit. Kdo byli slavní lidé s vášní pro kočky?
Kočky a vědci
Když Leonardo da Vinci (1452-1519) studoval pohyb a jeho přirozenost, věnoval pozornost také pohybu koček (a lvů). Jeho studie zahrnovala sérií nákresů domácích koček při jejich běžné činnosti (lovení, hra, rvačky, odpočinek, hygiena), kočky číhající nebo vážně hledící přímo na něj. Tento všestranný umělec, věděc a inovátor, byl milovníkem koček. K jedné z koček tíhnul jako majitel více (bohužel její jméno se nedochovalo). Říkal, že “I ta nejmenší kočka je mistrovským dílem přírody.”
Víte, kdo vynalezl první výlez pro kočky? Prý to byl Isaac Newton (1642-1727), když ho jeho kočka zvaná Spithead rušila u pokusů. Když pak měla koťata, dostalo každé kotě svůj vlastní průchod ven (z anglického “cat flap” – klapky, tedy prototyp padacích dvířek). Větší škody mu způsobil jeho pes Diamond, když převrhl svíci a ta zapálila dvě desítky let jeho práce (své výzkumy dělal v oblasti fyziky, optiky, matematiky, zajímal se také o astronomii a teologii).
Zdravotníci milující kočky
Albert Schweitzer (1875-1965) býval prý pravidelně okupován při předepisování léků svým pacientům kočkou Sizi a předepisoval je pravou rukou, ač byl levák, protože kočka Sizi ráda spávala na jeho levé straně. Získal Nobelovu cenu míru za založení nemocnice v Lambarené, kterou financoval z vlastních prostředků a z toho, co vydělal za hru na varhany. Byl také teologem, filozofem a etikem. Díky Nobelově ceně mohl později darovat další finanční příspěvky na svůj projekt (léčba lepry). Míval ještě jednu kočku jménem Piccolo, která také milovala jeho stůl. Podle něj v životě existují “jen dvě věci, jak uniknout životní mizerii – hudba a kočky”.
Florence Nightingale (1820-1910) soužila během svého života s několika desítkami koček (asi nejznámější je kocour Bismarck). Byla průkopnicí moderní zdravotnické péče v Anglii jako zdravotní sestra (i přes odpor rodiny a společnosti), zasloužila se o snížení úmrtnosti vojáků v polních taženích (pokles byl značný ze 42% na 2% v Turecku). Florence Nightingale vynikala v matematice, epidemiologii a vydala na 200 knih o veřejném zdraví. Na její odkaz navázal také zakladatel Červeného kříže a dodnes se slaví na její počest 12.5 jako Mezinárodní den zdravotních sester. Celkem měla Florence Nightingale za svého života přibližně 60 koček. A říkala o nich, že “kočky mají větší soucit, než někteří lidé”.
Další zajímaví chovatelé koček
Milovníků koček v oblasti umění je spousta – spisovatel Mark Twain (1835-1910) rád svoje kočky pojmenovával nevšedními jmény (Belzebub, Buffalo Bill, Satan, Zoroaster nebo Bambino) a miloval jejich náklonnost, rád je nechával předoucí ve svých dlaních a považoval je za inteligentní bytosti. Básník Edgar Allan Poe (1809-1849) sice kočkám přiřkl temnotu ve svých básních, ale jako chovatel je miloval (měl kočku Catterine). Kočka Catterine mu prý u psaní sedávala na ramenou a pomáhala předením také jeho ženě Virginii, která umírala na tuberkulózu. Zřejmě tíživý osud autora dal vzniknout postavě černé kočky Pluto (v jeho knize The Black Cat). Mezi další zajímavé píšící chovatele patří například Ernest Hemingway, Charles Baudelaire, Alexander Dumas nebo Neil Gaiman. Kočky také miloval Abraham Lincoln, Salvator Dalí, Pablo Picasso, Renoir, Monet, Francesco Petrarca, Eddie Mercury nebo Andy Warhol.
