S chovatelkou koček sibiřských, paní Evou Hlaváčkovou, nás dohromady svedla náhoda. Měla zájem uvést na pravou míru informace o původu tohoto plemene. Podle ní je skutečnost o původu kočky sibiřské méně prozaická, než různé příběhy, které kolují digitálním prostředím. Stejně jako evropská krátkosrstá, je prý i sibiřská kočka kočkou domácí, která žila na území bývalého Sovětského svazu.
Jak klima ovlivnilo vzhled kočky sibiřské
Drsné klimatické podmínky kontinentu daly vzniknout středně velké až velké kočce s mohutnou kostrou, výraznou muskulaturou, s voděodolnou krycí srstí, hustou podsadou v zimním období, srstí mezi prsty a rysími štětičkami na špičce uší. Kočce, která se dlouhým vývojem přizpůsobila horkému létu a mrazivé kontinentální zimě. Lidé tyto kočky milovali nejen pro jejich mírumilovnou a přátelskou povahu, ale cenili si zejména jejich schopnost ochránit hospodářství od škůdců.
Historie chovu sibiřských koček
Chov je datován do začátku 80. let 20. století a je spojen s počátky organizovaného chovatelství v Rusku. Obliba krásných, mohutných a huňatých koček z ruských ulic a návsí se projevila právě v této době. Došlo k celosvětovému rozvoji chovu koček a zájem o tyto krásné tvory se pozvolna přesouval z tradičních chovatelských velmocí do celého světa. První impulz k uznání domácí kočky jako samostatného plemene přišel právě v této době. Na výstavě koček v tehdejším Leningradu (dnešní Petrohrad) si český felinolog a posuzovatel Kurt Reidl všiml fenotypové podobnosti ruských polodlouhosrstých koček bez původu, které byly vystavovány ve třídě koček domácích.
Myšlenka uznání plemene padla na úrodnou půdu chovatelů
Řada tehdy předvedených koček domácích byla produktem cíleného chovu, kterému se milovníci domácích koček již řadu let věnovali. O své chovatelské práci si vedli záznamy. Iniciativy vedoucí k uznání plemene se chopil klub chovatelů koček Kotofej. Nedlouho po prvním sepsání standardu plemene přišla jeho nová verze, mnohem sofistikovanější, která je platná dodnes. Původní podoba standardu samozřejmě v průběhu let doznala jistých změn, ale tyto změny se týkaly pouze barev – přibyla barva modrá a stříbro. Ruské domácí kočky byly prvně uznány mezinárodní felinologickou organizací WCF pod označením „ruská dlouhosrstá kočka“, chovatelé však záhy pochopili, že toto označení není dostatečně atraktivní, a plemeno přejmenovali na kočku sibiřskou. Následovalo postupné uznání i dalšími mezinárodními felinologickými organizacemi; poslední byla FIFe (Fédération Internationale Féline).
Jak souvisí kočka sibiřská s něvskou maškarádou?
Mluvíme-li o něvské maškarádě, také mluvíme o sibiřské kočce. Sibiřská kočka – spolu s např. mainskou mývalí a norskou lesní – patří mezi přírodní plemena. Na rozdíl od obou jmenovaných, se ale v populaci sibiřských koček bez ohledu na to, zda patří mezi cíleně chované nebo se potulující po dvorku kdesi na ruském venkově, vyskytuje CP gen (colorpoint). Gen, který vytlačuje pigment do okrajových (chladných) částí těla (ocas, končetiny, obličej, uši) a navenek vytváří tzv. siamské odznaky. K projevu tohoto genu se váže modrá barva očí.
Zastánci a odpůrci colorpointů se zatím neshodnou
Colorpoint zbarvení sibiřských koček má své stoupence stejně jako odpůrce, kteří o colorpointech tvrdí, že to jsou kříženci. Ať už tyto polemiky končí jakýmkoliv závěrem, historii těžko pozmění. Původ něvských maškarád jde neoddělitelně ruku v ruce s původem sibiřských koček – jsou geneticky totožné, mají shodný zevnějšek i původ a stejnou historii, liší se pouze v barvě srsti a oka.
Vývoj něvské maškarády
Písemné doklady o původní polodlouhosrsté kočce žijící na území Ruska jsou velmi chudé, nicméně jsou. Například cestovatel Brehm popisuje „plemeno červených koček“, které viděl v Tobolsku (Západosibiřská gubernie). Z hlediska něvských maškarád je velmi důležité jiné svědectví – z pověření Kateřiny II. německý zoolog a botanik Peter S. Pallas v letech 1768 – 1774 vedl výzkumnou výpravu do ruských provincií v Povolží a na Západní Sibiř s cílem získat nové poznatky o tamní floře a fauně. V provincii Penza (téměř tisíc kilometrů jihovýchodně od Moskvy), nacházející se v povodí řeky Volhy, viděl a popsal poměrně mohutnou kočku ve zbarvení colorpoint. Matka této kočky byla černá! Ve světle doložených faktů je tak názor o křížencích těžko udržitelný.
Odkud vzala něvská maškaráda svoje jméno
Sibiřská kočka se siamskými odznaky byla poprvé v novodobé chovatelské historii sibiřských koček popsána právě v povodí řeky Něvy (z ruštiny něvskaja maskaradnaja). Něvská maškaráda tedy není žádné kočičí strašidlo, ale z ruštiny volně přeloženo kočka od řeky Něvy ozdobená škraboškou na maškarní ples. Toto zbarvení až do roku 2008 akceptovaly všechny mezinárodní felinologické organizace s výjimkou FIFe, která ve standardu sibiřské kočky akromelanické odznaky (colorpoint) označila za nepovolené. Po splnění daných podmínek získali sibiřští colorpointi (nyní již pod označením něvská maškaráda) status sesterského plemene sibiřské kočky a dne 1. 1. 2010 plného uznání i v rámci FIFe.
Jaké sibiřská kočka a její sestra něvská maškaráda jsou?
Jsou to mohutné, dobře osvalené kočky s polodlouhou srstí. Zimní srst má bohatou měkkou podsadu krytou pevnými krycími chlupy, které odpuzují vodu a udržují kočku v teple a suchu, vyznačuje se také bohatým límcem, náprsenkou a kalhotkami na zadních končetinách. Tělo s končetinami tvoří obdélník v poměru 4:5 postavený na delší straně, ocas je středně dlouhý, dosahující od posledního páru žeber k lopatce, bohatě osrstěný. Hlava sibiřské kočky by měla mít při pohledu zpředu, shora i z boku tvar rovnostranného trojúhelníku, oči jsou mírně zaoblené, ne mandlového tvaru ani kulaté, široko posazené (vnitřní koutky očí by měly být od sebe vzdálené minimálně na šířku oka), nos je široký a s čelem svírá mírný profil. Příliš projmutý profil není žádoucí (linie nosu a čela svírá takřka pravý úhel), je hrubou exteriérovou vadou.
Žádoucí znaky plemene
Středně velké uši jsou u hlavy široce otevřené, široko od sebe posazené, se zaoblenou špičkou, štětičky chlupů na špičce jsou žádoucí. Dobře vyvinutá brada je mírně ustupující a její linie by měla kopírovat linii nosu. Požaduje se rovněž pozvolný přechod od čelisti k tvářím. Je to kočka plná oblých tvarů. Sibiřská kočka stojí na silných nohách zakončených velkými kulatými tlapkami s chomáčky chlupů mezi jednotlivými prsty. Tyto chomáčky chlupů chrání tlapky před omrznutím a rovněž kočce slouží jako sněžnice, což jí umožňuje pohyb na sněhu. Sibiřská kočka se chová v přírodních barvách černé a červené a v jejich ředěných odstínech modré a krémové, s různým podílem bílé i bez bílé, se stříbrem nebo bez, s kresbou nebo bez kresby. Stejné barvy jako u sibiřské kočky jsou povolené i u odznaků něvské maškarády. U obou sesterských plemen nejsou povolené barvy cíleně vyšlechtěné chovatelem, tedy čokoládová, lila, jantarová a skořicová.
Sibiřská kočka je ojedinělá i svojí povahou
Je nutné uvést, že kvalitní povaha není výsostnou záležitostí konkrétního plemene, ale je to dědičný ukazatel nesený jednotlivými liniemi. Obecně vzato jsou sibiřské kočky i něvské maškarády kočky s milou a přátelskou povahou, které se dokážou velmi fixovat na svoji vztahovou osobu. Jsou zvídavé a hravé, nemají rády samotu, a přesto nejsou dotěrné. Dokážou dlouhé chvíle polehávat v blízkosti svého člověka a sledovat ho při jeho činnostech, aby se pak v jediném okamžiku změnily ve zhmotnělé klubko energie a neúnavně předváděly neuvěřitelné akrobatické kousky s oblíbenou hračkou. Jsou to kočky, které milují společnost a udržují velmi pestrý společenský život. Jsou rády ve společnosti dětí, ke kterým mají až příkladně kladný vztah, velmi dobře se snášejí i s jinými domácími mazlíčky. Je však vždy mít na paměti, že mají velmi dobře vyvinutý lovecký pud, takže pro domácího mazlíčka velikosti jejich přirozené kořisti by nemuselo soužití s nimi dobře dopadnout.
Péče o kočku sibiřskou – tipy a rady chovatelky
Ačkoliv je kožíšek sibiřské kočky kvalitní a nemá sklon k cuchání a plstnatění, péče o něj je důležitá. Chovatel by měl kočce kožíšek pročesávat hřebenem s otočnými zuby, aby odstranění případného dredíku kočku netahalo. Kočky mají česání rády a kromě toho, že pročesáním se z kožíšku odstraní odumřelé chlupy, tak se tím také buduje pouto mezi kočkou a chovatelem. S přicházejícím podzimem si začne kočka připravovat huňatý kožíšek na nadcházející zimní období. Kočka má ráda teplo, ale určitě kočce nebudeme bránit, když si bude chtít v zimním období na chvíli vyjít do voliéry či na zabezpečenou lodžii.
Pro koho je sibiřská kočka vhodná?
Kočka obecně je vhodná pro toho, kdo je ochoten naslouchat jejím potřebám, kdo je ochoten vnímat krásu a eleganci malého tygra a je ochoten se kočce přizpůsobit, kdo je ochoten naučit se jejímu jazyku, aby jí lépe porozuměl a mohl s ní komunikovat. Tato kočka není pes. Nečekejte od ní, že bude radostně aportovat a nadšeně plnit všechna vaše přání a povely. V soužití kočky a člověka se servilita a ochota posluhovat očekává spíše od člověka než od kočky. Chovatelé to vědí a chovají se tak, jak od nich kočky očekávají. Výsledkem je oboustranná spokojenost.
Děkujeme za informace chovatelce Evě Hlaváčkové, více o ní najdete zde.
Foto: Dan Krechler pro Evu Hlaváčkovou, CHS Natalis Spring*CZ, Pod Lipami 17/15, 35101 Františkovy Lázně
