Kočky a děti jsou námětem mnoha úsměvných videí kolujících po internetu. Ale radost je jen jednou z emocí, které mohou mezi kočkou a dítětem proběhnout. Do velké míry je nový vztah mezi kočkou a miminkem určován povahou kočky, protože dítě je zpočátku velmi bezbranné a tak je na majiteli (rodiči, prarodiči), aby zvířátko usměrnil a pomocí pamlsků a mazlení motivoval k zanechání nežádoucího chování jako je např. spaní v dětské postýlce (košíku) nebo kočárku. Jak postupovat, aby soužití zvířátka a dítěte bylo přátelské a bezpečné, najdete v našem dnešním článku o rizicích soužití dětí a koček.
Novorozenec a kočka
Když přineseme z porodnice miminko, je vhodné nechat kočku/kočky pod dozorem dítě očichat a pozorovat. Ikdyž může být novopečená maminka v obavách, co kočka vymyslí, je lepší zvířátku důvěřovat (stojíce opodál). Některé kočky (respektive hlavně kocouři) mohou projevit nespokojenost a začít počurávat vybavení v domácnosti (i pokud jsou kastrovaní, jde prý o vyjádření vzteku). Kočka může být nervózní z pláče, může trucovat a záměrně vysedávat na opačném konci bytu, než se nachází plačící uzlík. Je vhodné jí dávat pozornost. A kdykoliv to jde, nechat ji spát mimo hluk, je vhodné si ji nějak naklonit.. Pokud se kočka “tváří” na dítě jako na myš, stále to neznamená, že nebudou mít dobrý vztah v budoucnosti. Chce to trpělivost. V teritoriu kočky je nový prvek, který musí rozpoznat…
Kojenecký věk
Dítě pozoruje okolí a pomalu rozeznává hýbající se objekty. Kočka se mu může zdát legrační a může ji chtít chytat za fousy, ocásek. Pokud máte dvě a více koček, je vhodné sledovat jejich pohyb, protože mohou nechtíc při honičce skočit na mimino, které si položíte třeba do manželské postele nebo lehátka. V této fázi je vhodné kočky usměrňovat, kde nadále mohou nebo nemohou spát. Může se stat, že budou sedat do kočárku a postýlky přímo k dítěti (dost často přímo na obličej). Nevyplatí se kočku zahánět, spíše ji motivovat pamlsky.V prvním roce života dítěte se může stat, že se u dítěte objeví alergie, které vám potvrdí test na alergologii/imunologii. Je vhodné spíše řešit jídelníček (eliminační dietu) a úklid přírodními přípravky, než přemýšlet o odchodu chlupatého kamaráda.
Batole a objevy prostoru
Sociální aspekt vzájemného soužití dostává ve vztahu dítě-zvíře nový rozměr, když se dítě vydá do prostoru. Často je zvířátko prvním společníkem dítěte. Kočka najednou zjistí, že je vhodné plynule měnit pozici v rámci svého území (často podle pohybu dítěte). Dítě se všeho dotýká a jemná motorika se teprve buduje, proto, pokud chytí kočku za nohu nebo ocásek, pak to pravděpodobně kočka ucítí a může mít tendenci se ohnat packou. Je vhodné kočce drápky pravidelně stříhat a být opodál, když se dítě a kočka k sobě přiblíží na vzdálenost, kdy si vidí z oka do oka. Může se stat, že dítě dostane packou do nosu nebo přes ruku. Dítě může mít snahu ochutnávat kočičí granule a prohlížet kočičí záchod. Dítě může nelibě nést “braní” hraček z dětského pokoje (měli jsme plyšového ptáčka -ledňáčka, kterého kocour pravidelně koupal v míse s vodou a dcerka z toho byla rozčilená, protože ho nejprve sebral a pak s ním utíkal, tuto hračku jsem schovala). Kočka může být v pokušení obrat batole o šunku nebo jiný lákavý předmět, který drží. Zvíře netrestáme, ale dítě ujistíme, že jde o nevhodné chování.
Předškolák a pokusy
V tomto období hrozí kočce různé pokusy – stříhání fousů, barvení pacek fixami, aj. Stačí okamžik, kdy si rodič dojde na toaletu nebo chystá večeři. Dítě se již pohybuje po domácnosti s jistotou, ale ještě nedomýšlí důsledky. A bohužel je rychlé. Kočka může být důvěřivější, než zpočátku, protože spolu s dítětem překonali prvotní období nedůvěry. Proto musí opět rodič vztah korigovat a určovat vhodnou hranici mezi legrací, a obtěžováním zvířátka (oblékání kočky do oblečení, společné jízdy na kole/v kočárku, procházky s kočkou ve skupině dětí venku). U dítěte se má budovat empatie a to nejlépe tím, že rodič nedovolí dítěti nic, co zvířátko vnímá nelibě. U koček nemusí jít přímo o varovné mrskání ocáskem nebo syčení, stačí intenzivnější mazlení, na které může kočka reagovat i jen drobnou změnou chování – pozorujeme zorničky a výraz zvířete a jeho případnou snahu vymanit se z objetí. Dítě se učí rozlišit, že není vhodné hrát s kočkou stejné hry jako s pejskem. Dítě může vyhledávat kočku pro společné spaní nebo ji naopak odmítat. Společný vztah je posilován i krmením. A tím nemyslím čokoládou nebo jinými nevhodnými produkty. Dítě může kamarádovi dosypávat granule nebo se ho učit česat. Při hře s kočičími hračkami používáme raději měkké balónky, abychom ušetřili za případného sklenáře. A vyskytnou-li se ve školce vešky, prohlížíme častěji i kočku.
Školák a odchod kočky
Vztah vyzrál a dítě bere zvíře jako parťáka při legráckách. Není nad upřímný smích dítěte nad kousky koček a jejich vzájemnou spolupráci při zlobení. Péče o kočičí toaletu sice nepatří mezi oblíbené činnosti, ale je dobré dítě přimět alespoň k asistenci při výměně steliva. V tomto období musíme zvážit reakci dítěte na případný odchod mazlíčka. Ikdyž je smrt společníka spíše abstraktní, je dobré, podle věku dítěte, sdílet informace o zdravotním stavu kamaráda. Dítě se může účastnit návštěv na veterině., Je vhodné i tuto část soužití brát přirozeně (a s úctou). A dítě nechat, aby se důstojně rozloučilo s milovanou kočkou/kocourem. A klidně vystrojit pohřeb s hudbou a kytičkami. Není na tom nic nepatřičného.
V každém věku přináší vztah dítěte a kočky nová úskalí, kterými lze úspěšně proplout při troše dobré vůle a dobré povaze zvířete). Vybíráme-li nové zvířátko do rodiny, pak je lepší klidnější a milejší, nikoliv neurotická nebo agresivní kočka. Přichází-li dítě do rodiny až po kočce, musí se stanovit pravidla. A důsledně je dodržovat pro zdraví všech zúčastněných. Vztah se buduje postupně a dlouhodobě. Má mít tedy dobré základy.
