Není náhoda, že svůj život spojujeme s určitým typem lidí. S některými souzníme, ti další nás nutí ke změně. Možná to platí i při výběru kočky, která s námi bude sdílet jednu domácnost. Měli bychom tedy k ní být přivětiví. Dost často totiž v jejích očích uvidíme sami sebe. Nepoddajní manipulátoři, temperamentní nebo pomalí lidé, milovníci zábavy, agresoři nebo neurotici. Jaká je ta vaše?
Je původ důležitý?
Říká se, že kočka patří k jednomu domu, ale toto pravidlo u kočky, kterou adoptujeme z útulku nebo ji zachráníme z koše na smetí, stejně neplatí. Kočka se přizpůsobí, ale bude změně bránit. Zkusí udělat úplně všechno, trhat záclony, šplhat po nové kuchyňské lince, značkovat polštářky, vyhrabávat hlínu z květináčů, shazovat drobnosti, které si majitelka položila nahoru, aby je neztratila a mnoho dalšího, aby nám sdělila, že není nakloněna nomádskému životu, že žádá čas.
Nerušte, medituji…
Můžeme se zlobit, trestat, křičet, fňukat nebo lkát. Jí to bude jedno. Ví, že přijetí změny je proces, že to nejde jen tak, bez mňoukání. Vlastně mohli bychom si z toho brát příklad. Jako svobodná bytost umí pozorovat, nesoudit, přitulit se, když cítí, že máme starosti. Kočky jsou jako společnice nedoceněny. Prý slyší pokyny, ale nechtějí poslechnout! Přitom pro nás dělají záslužnou práci. Kočičí rutina je příjemná a jejich bytí uzdravující.
Jak začíná den
Jen trochu mléka z dětského hrnečku…
Ráno poznají, když se dostáváme z hlubokého spánku. Když se probouzíme, začnou tiše ťapkat po pokoji. Občas vyskočí do postele a koukají upřeně do obličeje, lísají se a připomínají, že je čas vstát. Jejich mňoukání je nejlepší budíček i pro děti. Obvykle přidají nějaký legrační kousek. Třeba si zaseknou drápek v dětském pěnovém koberci s čísly a pak se rozčílí, že se s devítkou na drápku nedá běžět. Když jdeme do koupelny poposedávají na prahu, kdybychom chtěli dveře zavřít, budou packami klepat a koukat přes průsvitnou část dveří, aby se připomenuly. Snídaně nebo skandál!
Když jdeme po schodech, jdou schválně velmi pomalu, otáčí se, aby měly jistotu, že se nerozhodneme jít zpátky. Protože máme dvě, jdou v legračním dvojstupu a točí se jako šroubovice DNA. Musíme se tedy probrat rychle, žádné snění. Raději počítat – levá, práva. Rádi je pozorujeme. Černá a bílá. Jako yin a yang. Jako den a noc.
Další činnosti a drobné zásluhy
Co kdybych na to skočil?
Po snídani pozorují ptáčky, kteří na zahradě létají ke krmítku. A relaxují na žehlícím prkně, aby nabraly dostatek energie na odpolední práci. Honičku s dětmi a fenkami. Rády také sedají na artrózních končetinách a hrčí. Když z nás cítí smutek nebo únavu, přijdou a “dávají” pusinky. Nemůžeme si na ně naříkat. Jsou naše a my jejich. Paličaté a milující. Někdy se musím potutelně usmát… Je to dřina, být kočkou.
Co máte společného s vaší kočkou? A pokud máte i psa, komu lépe rozumíte, své kočce nebo svému psovi?
Krásný první máj.
