Od nepaměti si lidé mezi sebou předávají mýty o kočkách. Prý nosí štěstí, navštěvují novorozence v kolébkách, nebo se plaví po moři se sovami. Jaké jsou nejzajímavější mýty? A proč jsou kočky předmětem legend? Přinášíme poslední tři známé i neznámé mýty.
Kočky se objevují v mnoha náboženstvích, stejně jako různé andělské nebo ďábelské postavy. Ať už příběhy jsou, nebo nejsou pravdivé, můžete si alespoň udělat názor, jak se různé kultury ke kočkovitým šelmám chovaly. Pár historek jsme vám představili v předchozích třech dílech… neprošvihli jste je?
“Spolupracují s ďáblem.”
Ve středověku lidé věřili, že kočky jsou ztělesněním ďábla a odnáší duše do pekla. Podle tří dlouhých chloupků na kočičím ocásku se poznalo, že kočka skutečně do pekla přístup má. Na jihu USA se povídalo, že když někdo vyhodí kočku na ulici, bude potrestán samým ďáblem. V Evropě se naopak říkalo, že koťátka narozená na konci ostružinové sezóny jsou obzvláště divoká.
Křesťané všeobecně zase věřili, že pokud vidíte kočku sedící na náhrobku, duše zemřelého byla posedlá ďáblem. Pokud se během pohřbu praly dvě kočky na hrobě nebo blízko něj, šlo prý o boj anděla a čerta o lidskou duši.
“Rády se opíjejí.”
Ještě minulé století se vyprávěla napříč Mexikem a Arizonou historka o kaktusu, který má tvar kočky, hýbe se a dýchá. Kočičí kaktus prý obchází kaktusy klasické, tlapkou je rozřezává, nechá kvasit jejich šťávy a pak se jimi opíjí. Jakmile obejde asi osmdesát kaktusů, vrátí se na začátek a opíjí se nanovo. Posilněný alkoholem pak obchází region a způsobuje potíže kovbojům a vůbec všem, koho potká.
Prostě a jednoduše, kočky jsou mýtické bytosti
Jak jste si asi po sérii našich článků všimli, kočky jsou opředené legendami a traduje se o nich spousta bizarních i děsivých příběhů. Pro Egypťany byly posvátné a zabití chlupáče se trestalo smrtí. Více na sever, v Norsku, se říkalo, že kočičí oči jsou okna do světa pohádek a když se do nich zadíváte, můžete vidět magické říše.
Znáte i vy nějakou nesmrtelnou historku nebo legendu o kočkách?
