Jsou tomu již dva dny, kdy se uskutečnil Světový den Downova syndromu. Lidé toho dne vyšli s každou ponožkou jinou, vyjadřujíc tím rozdílný počet chromozomů. Ale co naši mazlíčci? Mohou i ti mít Downův syndrom?
Co je Downův syndrom?
Toto vrozené onemocnění se vyskytuje u lidí. Downův syndrom je chromozomální vrozená vada, která se vyznačuje jedním chromozomem navíc, a to v každé buňce lidského těla. Tento chromozomální nadbytek nelze ničím vysvětlit, ani ovlivnit, tudíž za přítomnost vzniku Downova syndromu nenese nikdo vinu. Tato změna v těle je označována také jako Trizomie.
Je to možné?
Díky internetu a možnostem sdílet své fotografie, rozšířilo se povědomí o zvláštně vypadajících kočičkách. Jak tyhle kočičky ale přišly k přívlastku: “Kočky s Downovým syndromem“?
Naše domestikované kočky mají rozdílný počet chromozomů, než my lidé, konkrétně 19. Už jen díky tomu je vlastně prakticky nemožné, aby kočička trpěla Downovým syndromem.
I přes to ale, existují onemocnění jehož průběh a projevy jsou s Downovým syndromem téměř totožné. Tato onemocnění, říkejme jim genetické anomálie anebo Trizomie, která značí defekt chromozomů v DNA, nikdy neznamenají konec světa. Je ale důležité vědět, zvláště v těchto situacích, jak rozpoznat příznaky, pokud máte podezření, že vaše zvíře má nějakou formu Trizomie.
Nejlepší je, při sebemenších pochybnostech, jít k veterináři, který může kočičce provést přesnou diagnózu. Jakmile je výsledek jasně pozitivní, nezbytně začneme pomalu začleňovat změny v každodenním rutinním životě. Musíte se přizpůsobit, aby vaše roztomilá kočička mohla žít svůj, nyní částečně omezený, život co nejpohodlněji a nejradostněji.
Jak poznám Trizomii u kočky?
Zvířata, stejně jako my, mají genetické sekvence uspořádané v chromozomech. Když chromozomový pár obsahuje abnormalitu, znamená to, že vaše kočka má formu trizomie. Některé příznaky vás mohou upozornit na takovou možnost a pomalu vás vést k veterináři. Není ale třeba paniky.
Hlavní je uvědomit si, že Trizomie může mít různé formy. Klinefelterův syndrom je jednou z nejčastějších forem tohoto onemocnění u koček. Nicméně, bez ohledu na formu ovlivňující vašeho mazlíčka, příznaky jsou rozmanité a poměrně snadno identifikovatelné.
Ve většině případů projevuje nemocná kočička již od raného věku zvláštní motorické dovednosti. Například určitý specifický krok, kdy některé kočky skáčou, namísto normální chůze, nebo mají jiné jedinečné pohybové vlastnosti. Mohou být menší nebo větší velikosti, než je kočičí průměr. Uši, které jsou buď příliš malé a zvláštně tvarované, anebo příliš velké vzhledem k velikosti hlavy, vás také mohou na zvláštní anomálii upozornit. Mimořádně široké oči, problémy s pohybem až disfunkce motoriky, srdeční problémy, chabá svalová reakce, ztráta sluchu, horší zrak a plochý či úplně obrácený čenich.
Pokud zaznamenáte poruchy pohybu nebo fyzická kritéria, která se zdají být abnormální nebo neobvyklá, doporučujeme Vám poradit se s veterinářem. Mohou vám osvětlit celou situaci, ujistit vás a stanovit jasnou diagnózu. Pokud vaše kočička trpí zmiňovaným “Downovým syndromem”, správný veterinář vám dá spousty rad, aby u vás mazlíčkovi bylo co nejlépe.
Život s “Downovou” kočičkou
Opět, je to jako s lidmi, člověk se může na tuto situaci připravit a přizpůsobit se jí. Nemocná kočička určitě požaduje víc pozornosti, než kočka zdravá a samostatná. Velice často jsou tato zvířata “nadměrně” milující a toužící po lásce z vaší strany. Nejsložitější je stanovit mazlíčkovi limity chování, které je v podstatě nesmyslné, jelikož i pro nás je těžké určit co je pro kočku jako takovou “normální” a jaké chování je naproti tomu už příznak nemoci. Nejlépe tak, abyste ji nijak neomezovali v běžných projevech.
Tato problematika je klíčová ve vztahu s nemocnými jedinci. Kočky s “Downovým syndromem” mají odlišné chování v mnoha oblastech. Je viditelně rozdílné, jakým vývojem prochází jednotlivec jako nemocná kočka, a jak se vyvíjí kočka zdravá. Pro vás to znamená být více pozorní, vnímaví a sledovat chování mazlíčka, abychom se mu co nejlépe přizpůsobili.
Hry s takto nemocnými kočičkami jsou nejlepší alternativou, jak zvíře zabavit a vyhnout se případnému nežádoucímu chování a zároveň jim věnovat dostatek pozornosti. Vybijí si energii a prohloubí se mezi vámi vztah. Nežádoucí chování se musí eliminovat velmi pozvolna, aby kočička neztratila důvěru a nevyděsila se. Důležité jsou stanovené limity, jak pro vás, tak pro ni.
Může to vypadat a znít děsivě, ale i takto nemocné kočičky mohou mít šťastný a plnohodnotný život, stejně jako každá jiná kočka. Není třeba se obávat, vrátí vám všechnu lásku a možná s ještě větší vděčností, než zdravá kočička.
