Kočky se obvykle zdají nevypočitatelné těm, kteří je nechovají. Pro ostatní jsou symbolem svobodomyslného tvora, který krouží kolem a občas, když se kočce chce, se dráhy pohybu kočky a majitele protnou. Ale není tomu úplně tak. Kočka vyžaduje přirozený respekt, stejně jako každý normální člověk. Jak vlastně kočky se svým okolím komunikují?
Pochopení celku
Kočka nás má přečtené – gesta, postoj těla, pohyby hlavy. Intonaci hlasu majitele sice rozumí, ale vnímá ji spíše jako jeden dílek ze skládačky vjemů. Zvukový projev majitele sám o sobě nemá vypovídací hodnotu (což potvrdí každý, který někdy kočce domlouval). Kočka nás pozoruje, ikdyž se tváří, že zrovna počítá mouchy na stropě. Kočka počitky sčítá a analyzuje, aby zvolila optimální reakci na podněty okolí. Je schopná reagovat i na záchvěvy půdy. Kočka také mapuje terén, k tomu jí slouží fousky (jako metr) a hmatové receptory po těle (kolem fousků a na packách). Proto je možné, že existují příběhy koček, které majitelé odvezli při stěhování do nového domu a ony se vrátily desítky kilometrů do domu původního.
Uši jako satelity, fousky jako metr
Rovnováhu udržuje díky vestibulárnímu aparátu uvnitř ucha. Proto umí kočky balancovat na malých plochách a dělají roztodivné kousky, ze kterých máme my závrať. Prostorové vidění je u kočky lepší, než u člověka (kvůli lovu vidí dokonaleji to, co se pohybuje v její blízkosti). Na dálku vidíme my lidé lépe. Kočičí zornice se rozšiřuje při pocitu strachu, zužuje při ostrém slunečním světle a rozčilení. Kočka je neustále na příjmu. Ikdyž spí, tak slyší, co se děje v okolí (hluboký spánek představuje asi jen třetinu celkového spánku). Předení používá kočka jako druh samoléčby. No, možná tady leží kořeny počtu kočičích životů…
Co nám sdělují
Pokud se kočka přibližují elegantní chůzí se vzpřímenou hlavou a ocáskem nahoru, je to pozdrav člověku, který se odněkud vrací (podobně ťape při hladu). Pokud se nám kočka dívá přímo do očí, je to spíše výzva k akci (třeba, abychom se konečně zvedli a šli doplnit dobroty do misky). Mžikání očí je projev přátelství, upřený pohled spíše nelibosti. Když nás kočka pokusuje, říká nám, že je ráda, že existujeme. Jinou verzí této emoce je otírání se o naše nohy (zanechává pachové stopy) nebo olizování. Náladu kočky lze rozpoznat také podle postavení a objemu ocásku. Pokládají-li kočky na další zvířata ocásek na záda, je to projev lásky (stejně jako pusinkování člověka a ukazování zadních partií). Rozzlobení může, kromě zvláštního postavení uší, signalizovat hřbet prohnutý do velbloudího oblouku, pošvihávání ocáskem (nebo také položení ocásku do tvaru J). Zívání je u kočky naopak uklidňující gesto. Někdy nás kočka může požduchnout, tím se nám připomíná. Otočení se zády při výtce prý znamená její přijetí.
Napište nám, jak s vámi komunikuje vaše kočka, zda dává přednost klopýtání u nohou nebo hlasitě mňouká. A na kočičí delikventy se zaměřímě ještě na podzim.
