Málokdo si s pořízením mazlíčka uvědomuje jednu nevyhnutelnou pravdu. Že i mazlíček odejde. Jejich život je zpravidla o dost kratší, než ten náš. Jak se s jejich odchodem vyrovnat?
Okamžiky před smrtí
Je až s podivem, jak moc záleží na způsobu, jakým náš mazlíček odešel. Spoustu lidí zachvátí výčitky. Milující majitel si nedokáže odpustit vlastně jakoukoli chvíli, kdy se svému mazlíčkovi nevěnoval. Najednou se vynoří všechny křivdy, které jste kočičce během celého života způsobili. Dozvídáte se o sobě, že jste strašní majitelé a to vše jen z nitra vaší hlavy. Srdce pláče, hlava vyčítá, ale jedno je jisté. Mazlíčka vám to nevrátí. Ať už byla jeho smrt vinou nehody anebo zesnul po nemoci třeba i v požehnaném věku, byl to jeho čas. Výčitky nejsou na místě, jediný správný způsob jak se jich zbavit, je poučit se z nich.
Věrní společníci
Jsou pro nás jako rodina. Vlastně jsou součástí rodiny. Tolik let společného soužití, od ničení nábytku, všemožných kočkovin a lumpáren, kterých jsou koťátka a dorostenci schopní, až po předení na klíně a spokojené přivírání očí kočičího seniora. Tvorečka, který vás po těch letech zná natolik, že podle pohledu ve vašich očí ví, kdy potřebujete vrnícího terapeuta a kdy jste zase v dobré náladě trošku mazlíčkovi přilepšit, jen co se vám začne otírat o nohy. Byl s vámi poslední roky, oslavoval s vámi, truchlil s vámi, dělal vám radost i starosti. Proč si po jejich odchodu častokrát zakazujeme trpět?
“Běžný život”
Ta díra a prázdnota, která se otevře v následujících dnech a měsících po příchodu domů a otevření dveří, je a bude ohromná a bolestivá. Z nějakého důvodu se ale často po odchodu milovaného mazlíčka stydíme truchlit. Vezměme si ale krutou realitu dnešních dní, člověk dostane dva dny dovolené (na zařízení pohřbu a pohřeb) při ztrátě nejbližší osoby. Jakoby mu stát ani v tuto chvíli nedovolil projít si vším tím zármutkem. Co pak můžeme očekávat, když nám zemře “pouze” zvíře?
Důležité je nestydět se a neočekávat. Nestydět se za smutek a slzy, ale neočekávat, že to okolí pochopí. Pokud mají srdíčko na správném místě, sami jsou majiteli mazlíčka, nebo si podobným odchodem už prošli, pochopí vás a poskytnou slova útěchy. Ale vždycky budou existovat lidé, kteří pochopení nemají. Možná se budou i posmívat za zády a nechápavě kroutit hlavou. Ale to vše je pouze jejich věc. Oni si tím kazí karmu, lidově řečeno. Truchlící člověk má plné právo truchlit, jak a kdy chce. Není v pořádku v sobě smutek zadržovat, protože zadržování emocí vede ke vzniku onemocnění. Navíc si tím nijak nepomůžete, zármutek se bude střádat a v nestřeženém okamžiku vybouchne. Jsme lidé, ne stroje. A máme city, ne programy.
Každý bude radit jinak, “věnuj se koníčkům, pořiď si další zvíře”. Dejte na svou intuici a dovolte si truchlit jak dlouho potřebujete. Častokrát je pro dotyčného mazlíček zároveň i koníčkem. Odvádět pozornost od bolesti ji však neodstraní. V jednom je ale poslechněte. Až přebolí ta největší rána, pořiďte si dalšího mazlíčka. Nejlépe uděláte, když půjdete do nejbližšího útulku nebo depozita. Souběžně s tím byste ale měli věci po zesnulém mazlíčkovi darovat právě útulku, případně ty nepoužitelné vyhodit. Troufám si s naprosto klidným svědomím říci, že i váš zesnulý mazlíček by vás v tomto rozhodnutí podpořil. on i vy víte, že vašem srdci bude mít vždy své místo.
Proto nakoupit nové věci a připravit se na nové zážitky s dalším skvělým mazlíčkem. Bez výčitek a obav. Vždyť co je víc, než zachránit další zvířecí duši a dát jí domov?
