Autismus je rozdílnost, jemné naladění na určité části tohoto světa a deficit v určitých oblastech života. Jací jsou autisté se zvířaty? A proč si mohou dobře rozumět s kočkami?
Co je autismus?
Je to pervazivní vývojová porucha mozku, jejíž pravé příčiny se stále hledají. Zvažuje se mnoho možností od genetického zatížení rodiny, průběhu těhotenství matky, kvalitu mikrobiomu ve střevech autistů, až po působení životního prostředí a látek, které nás obklopují nebo jsou dětem podávány.
Autismus je ale hlavně škála. Někteří lidé s PAS (porucha autistického spektra) potřebují dohled (rádi odcházejí na procházky), jiní čelí potížím při studiu nebo v zaměstnání, někteří jsou výbušní, jiní velmi plaší. Hovoříme o spektru, protože neexistuje ani jeden člověk s PAS, který by byl stejný jako ten druhý. Každý si nese svůj vlastní košíček, někdo v něm má hlučnost, jiný špatnou sociální interakci, epilepsii, ADHD, plachost v kolektivu, hypotonii, deprese, někdo rád utíká, jiný se bojí i doma, někdo rád hraje na bicí, jiný nesnese ani ukulele. Všeobecně se jedná o obtíže v běžném životě a ve vztazích.
Proč mohou mít lidé na spektru dobrý vztah ke kočkám?
Zvířata mohou lidem s PAS přinést klid, protože nejsou ironická, nevysmívají se a jejich blízkost může člověka přetíženého vjemy z okolního světa uklidnit. Kočka nevydává rušivé zvuky (autisté citliví na zvuky mohou snášet hůře i například psí štěkání). Kočka nějak tuší, kdy je vhodné se přiblížit a udělat chlupatý vrnící zábal, což může řešit i stavy enormní únavy okolním světem. Kočka může působit jako významný uklidňující prvek. Samozřejmě záleží také na její povaze (agresivní rváč pravděpodobně moc klidu člověku s PAS nedodá). Stejně jako děti s PAS mohou být vybíravé v jídle a mají rády rituály.
“Máme tříměsíční kočičku. Dva dny potom, co jsme si ji donesli, se naučil nejmladší syn hladit a dávat pusinky. Do té doby to neuměl. Moc rád ji hladí. Máme ještě dvě morčecí holky a ty také rád hladí. Nejstaršího syna kočka moc ráda nemá. Dcera se při kontaktu s kočkou zklidní a je více v pohodě. Takže za nás byla volba kočky úžasná varianta.” Lucka, 3 děti na spektru
“Koček máme doma 8. Felinoterapie je pro děti s PAS velice vhodná. Kočka je velice dobrý přijímač, transformátor a vysílač. Má dar přetvářet negativní energii na pozitivní.” Hanni, 1 člen rodiny s PAS
“Barunce všechna zvířat moc pomáhají v zooterapii, ikdyž ona nesnáší kontakt, ale třeba po papoušcích opakuje slova a byly časy, kdy neudělala krok bez plyšové Rozárky. Čas se trochu mění, nyní více zvířata pozoruje, ale dávají jí velmi mnoho.” Zuzana, dcera 11 let s PAS a centrální hypotonií
Jak seznámit autistické dítě s kočkou?
Je vhodné dítě pozorovat v interakci se zvířaty obecně. Jak reaguje v místech běžného výskytu zvířat (zoo, parky, kočičí kavárny, výstavy)? Má ke zvířatům kladný vztah? Pozoruje rodinu při kontaktu se zvířaty? Zajímá se v obchodech s krmivy o zvířátka? A pokud ano, o která? Ne všichni musí automaticky milovat kočky. Jedna slečna s Aspergerovým syndromem má třeba skupiny pakobylek… Výhodou je, pokud má dítě zájem třeba o návštěvu útulku. Je dobré se neunáhlit a vhodně zvolit kočku i podle povahy.
“Jedenáctiletý syn všeobecně zvířata nemusí, ale měl rád své kotě (které bohužel už nemáme), má rád i naši kočku, tu si hladí, když je mu úzko. Je rád, když nás kočka vítá u domu. Celkově ho uklidňují hebké chlupaté věci, plyšáci. Na výstavě koček si zamiloval velká plemena a už dlouho si přejem svého velkého kocoura, kterého bychom už nepouštěli bez dozoru ven. Tak začneme šetřit na ragdolla.” Lenka, syn 11 let, Aspergerův syndrom
Jedno velké tabu
Při soužití člověka s PAS a zvířecího kamaráda, může být kritickým okamžikem úmrtí starého nebo nemocného zvířete. Ačkoliv míra zapojení dětí s PAS do péče o zvíře (včetně návštěv zvěrolékaře) může být velmi rozdílná, jejich odchod může způsobit celou škálu projevů. Od plačtivosti (která trvá a trvá) až po výrazný neklid. Je vhodné i na tuto věc poslední myslet a dítě na ni připravit (a také připravit sami sebe). A hledat případně předem nového kamaráda nebo místo, kde se zvířecí terapie poskytuje (kam dochází terapeuti s pejsky, kočkami, koníky nebo morčátky).
Stejně jako u neurotypických lidí, i lidé neurodiverzní bývají různě přitažliví pro kočky a další zvířátka. Důležité je tedy zvolit zvířecího kamaráda podle nátury vašeho dítěte a třeba dát šanci kočce z útulku.
Komentáře jsem získala od rodičů dětí s PAS ve skupině Jdeme autistům naproti. Děkuji vám za otevřenost a sdílnost.
