Manul je kočkovitá šelma, žijící ve střední Asii. Že jste o něm ještě neslyšeli? Není divu, ve volné přírodě se lidem vyhýbá a pokud nejste pravidelným návštěvníkem zoologických zahrad v Brně, Jihlavě nebo Chomutově, tak manul nepatří zrovna k známým kočkovitým šelmám.
Hvězda internetu
Ale ne, to bych asi lhala. Pár fotek manula se objevilo na sociálních sítích, upravených do formy slavných “meme” fotek. A nebudeme si nic nalhávat, jsou skvělé. Posuďte sami.
Možná právě tyto fotky zaujaly některé mladé jedince, kteří se s výrazem manula na fotkách ztotožňují a tak je zajímalo, co za zvíře tohle vlastně je. No a co je to vlastně za zvíře?
Jméno a zařazení
Anglicky najdete manula pod ušlechtilým názvem Pallas cat. Tento název získal manul po svém objeviteli Peterovi Simonu Pallasovi. Zařazen je manul do kočkovitých šelem, konkrétně mezi malé kočky.
Výskyt manula
Manula můžeme najít na území, rozléhajícím se od Kaspického moře, až po střední Čínu a východní Mongolsko. Ani na této ploše ale nejsou všude, v nížinách jsou pozorováni velmi zřídka a v některých oblastech na tomto území byli zcela vyhubeni. Jejich výskyt tedy můžeme připisovat celkem 16 státům, Afghánistán, Azerbajdžán, Bhútán, Čína, Indie, Írán, Kazachstán, Kyrgyzstán, Mongolsko, Nepál, Pákistán, a Rusko. Méně obvyklý je výskyt v Arménii, Tádžikistánu, Turkmenistánu a Uzbekistánu. Přežívá v místech až ve výšce 5000 m. To jsou ale vysněné destinace co? Početnost celé populace na tomto území je odhadována na 15 000 dospělých jedinců.
Jak manul vypadá?
Manul je velikostí podobný běžné domácí kočce, co na něm ale zaujme na první pohled, je nepromokavá, hustá a dlouhá srst, díky které se prý kdysi domnívali, že se jedná o předka dlouhosrstých koček. Ta mu pomáhá přežít v podmínkách, které jsou jeho domovu vlastní. Na břiše může mít manul srst až dvakrát delší, než na hřbetě. Díky ní vypadá o dost větší, než ve skutečnosti je. Samci váží od 3 do zhruba 5 kilogramů, samice od 2,5 do 5 kilo. Délka těla se pohybuje mezi 49 centimetry u samic a 55 centimetry u samců. Ocas měří zhruba 25 centimetrů. Nosí se na relativně krátkých nohách se zatažitelnými drápky.
Původní název „manul“ má význam „ošklivé uši“.
Hlava manula je široká s malýma ušima umístěnýma po stranách hlavy. Tím se odlišuje od jiných koček. Zvláštností také je, že na rozdíl od většiny malých kočkovitých šelem má manul kulaté zornice.
Barva srsti u manula prochází lehkou změnou během změn celoročního cyklu. V zimním období je srst spíše šedivá a jednotná, naopak v létě přibývají náznaky pruhů a okrových barev. Na ocasu jsou zřetelné černé prstencovité kruhy, na čele pak tmavé znaky a od očí směrem k uším se táhnou tmavé pruhy. Konečky chlupů jsou bílé barvy, připomínající jinovatku. Díky svému zbarvení se tato šelma v přirozeném prostředí dokáže dobře skrývat.
Manul a jeho styl života
Po většinu roku žije samotářsky, převážně se zdržuje v teritoriu o rozloze dvou až tří mil. Druží se jen v době páření, která je o dost kratší než u ostatních kočkovitých šelem. Samice jsou v estru pouze 26 až 42 hodin. Páření probíhá v únoru a březnu a mláďata se pak rodí v období dubna až května. Dospělosti dosahují ve věku zhruba šesti měsíců.
Jako většina kočkovitých šelem je nejvíce aktivní za soumraku a za svítání. Ve volné přírodě se manul obvykle dožívá 6 let. Patří do téměř ohrožených druhů, jelikož ve volné přírodě je ohrožen převážně fragmentací jeho životního prostředí a nelegálním lovem pro hustou kožešinu.
Manul se ve volné přírodě živí především lovem drobných savců, jako jsou například hraboši, ale loví také menší druhy ptáků, plazů a hmyzu. Typický pro manula je zvuk, který vydává a který je podobný štěkotu malých psů.
Chov v zajetí
Manul chovaný v zajetí, především jako mládě, je nejvíce ohrožován toxoplasmou gondii. Jelikož se v přírodě s tímto patogenem nesetkává, nemá manul vytvořené žádné protilátky, které by koťata chránily. I přes tato rizika se manul v zajetí dožívá až dvojnásobku let, než kterých se běžně dožívá v přírodě.
Kulaté zornice dodávají „lidský“ pohled.
Jak se vám manul líbí? Spojuje vás s ním víc než viditelná nenávist k pondělkům? My v redakci jsme z něj nadšení.
