Celá tisíciletí trvalo, než se kočky naučily tolerovat naše chyby. Promíjely naši nedokonalost, hledaly místo v lidských smečkách. Byly obdivovány, milovány i pronásledovány. Historie koček je úzce spjata s tou lidskou. V dobrém i zlém.
Počátky kočičího rodu
Prababičkou dnešních koček byla pravděpodobně kočka divoká (nejspíše africká). Postupným vývojem se tato šelma začala domestikovat (stalo se tak později, než u psů). První kočky se začaly kolem lidských obydlí pohybovat přibližně 10-12 tisíc let zpátky. S osidlováním a ukládáním jídla museli lidé řešit přítomnost nepříjemných hlodavců. Všimli si, že se s nimi umí kočky vypořádat a tak kočkám nabídli trochu jídla, aby si je udrželi ve své blízkosti. Nejstarší důkazy jsou asi 8 tisíc let staré – jedná se o oblast dnešního Turecka a Kypru (mimochodem, tam si svoje postavení drží kočky dodnes).
Kontrast starověku a středověku
Za první chovatele koček se považují obyvatelé Egypta. Kočka pro ně byla posvátnou bytostí hodnou ochrany. Žily v chrámech a jejich těla byla po smrti ukládána k odpočinku s úctou. Časem se kočky dostaly do dalších zemí a na další panovnické dvory (Persie, Indie, Číny nebo Japonska). Do Evropy se dostaly nejspíše s výpravami (z italských a řeckých přístavů) a postupně se rozšířily až do Skotska. Dokonce i mezi Vikingy. Toto byla zlatá éra kočičích životů. Středověk zpočátku kočky toleroval, ale s nástupem fanatických vlivů potlačujících jakoukouliv osobitost a nezávislost (čarodějnické procesy, exekuce majetku obviněných z čarodějnictví), byly v ohrožení i kočky majitelů obviněných při církevních procesech. Jejich osudy byly často stejně tragické. V 18. století se začaly v Evropě rozšiřovat kočky dlouhosrsté, kterým se souhrnně říkalo angorské (podle tureckého města Ankara). Šlo o kočky z oblasti Van, turecké angory nebo perské (z provincie Chorasán).
Moderní dějiny a současnost
S rozvojem moderní mořeplavby se kočky dostaly i na paluby lodí (v Austrálii se kočky natolik rozšířily, že jsou nyní loví i hady). Moderní chov koček se datuje asi 150 let zpátky. V roce 1871 bylo několik kusů siamských koček vystavováno na veletrhu v Londýně, kdy byl pár let poté založen také Národní klub chovatelů koček. Velkou Británii následovaly Spojené státy americké, kde v roce 1895 byla uspořádána první výstava. V kritických obdobích světových válek se staly obětí hladu a bídy, jejich počty značně klesly. Dá se říci, že kočky tehdy doplatily na svoji blízkost člověku. V současnosti existuje řada mezinárodních organizací, které se zabývají kočičími plemeny a jejich kvalitou. Např. TICA, FIFE, CFA, aj. V ČR existuje třeba Sdružení chovatelů koček. V současnosti je diskutována řada témat, od ochrany koček v chovech, přes welfare, po udržitelnost počtů divoce žijících koček (nekastrovaných). Kočky mají své místo v domovech důchodců, jako zvířecí terapeuti v nemocnicích, i v domácnostech. Zkoumá se vliv jejich bytosti na psychiku člověka, na děti s pervazivními vývojovými poruchami. Ještě víme tak málo o tom, proč kočka milující svého majitele umí rozpoznat místo, které pánečka bolí a celou noc na něm vrnět.
Chcete-li, podělte se s námi o fotku vaší kočky a napište nám, jakým způsobem spolu doma relaxujete.
