Pokud má člověk vlastní děti, věnuje pozornost věcem s nimi spojenými. Pokud máte zálibu ve kvalitních vínech, zajímáte se o různé výrobce, jejich původ a vybíráte si ta nejlepší. Pokud milujete zvířata, sami jich několik doma máte a ještě pracujete pro společnost, která se jimi zabývá, je jasné, že i na dovolené se díváte po toulavých kočkách, pohladíte si krásného pejska, hodnotíte úroveň zverimexů a služeb pro domácí mazlíčky atd. A jak je to s pouličními chlupáči ve Španělsku?
Kočky, kam se podíváš
Nedávno jsem se vrátila z dovolené ve Španělsku, kde, samozřejmě stejně jako památky, výborné jídlo a příroda, mě zajímají zvířata, která zde žijí. Jsem přesně ten typ člověka, který jakmile vidí cokoli chlupatého a čtyřnohého, tak se k tomu vrhá, jako k vlastnímu. Vzhledem k tomu, že jsme během několika dní procestovali celou Andalusii, tak takových setkání bylo opravdu hodně.
Místní kočičí krásky.
Pokaždé, když odjíždím někam do zahraničí, říkám si, jaká úroveň pro toulavá zvířata tam asi je. Co se týče Španělska, čekala jsem tucty toulajících se špinavých koček po ulicích, čekající na kousek jídla, nebo jakoukoli záchranu a pomoc. A realita? Ta mě velmi mile překvapila! Samozřejmě, kočiček jsme několik potkali, čekala jsem však situaci mnohem… mnohem horší.
Vyhřívání na slunci je celodenní maraton.
Většina kočiček, na které jsme narazili byly čisté, očividně krmené, s obojky značící, že někomu patří a velmi přítulné. Z toho jsem měla upřímně velkou radost 🙂 Moje radost pokračovala ve chvíli, kdy přímo u našeho ubytování blízko Gibraltaru, byly každé ráno plné misky dobrot a denně už kočičky čekaly na svůj příděl jídla od lidí, kteří v dané lokalitě s kočičkami žili. Samozřejmě všichni víme, že každé kočičce by bylo lépe, kdyby měla svůj gauč, svého páníčka a kvalitní stravu, ale potěšilo mě vědomí toho, že těm lidem zde nejsou ti tvorečkové zcela ukradení.
Nerušený klid španělského poledne.
Kam kočky nemohou, přijdou opice
A teď něco pro pobavení. Jestli je na Pyrenejském poloostrově místo, kam si žádná kočka nedovolí vkročit, tak je to rozhodně Gibraltar – zámořské území patřící Spojenému království, které rozhodně stojí za to navštívit, pokud cestujete právě po jižní části Španělska.
Opičky nekrmit!
Zde však platí jiné rady. Nejen, že z vlastní zkušenosti nedoporučuji brát žádné pamlsky, jak pro zvířátka, tak ale ani pro sebe. Nebo budete jednoduše bez svačiny. V našem případě i málem bez peněženky a veškerých dokladů. Opičky jsou zde na první pohled roztomilé, ale jsou to pěkné zlodějky, které vám vyskočí na záda ani nevíte jak a hlavně ani nevíte jak, už se vám hrabou v batohu, který byl samozřejmě zavřený a ne, nejde po tom banánu, který jste si přibalili na cesty, jde přímo po té krásné peněžence, která je až na dně.
Chytrý, jako opičák!
Ale nebojte i tito chlupáči se nemají vůbec špatně. Denně jsou krmeni přímo zaměstnanci a správci Gibraltaru.
Jak můžete pomoci i vy?
Víte, že jakákoli drobná pomoc je vlastně strašně jednoduchá? Ať už vyrazíte k babičce do Horní Dolní nebo na druhou stranu planety. Vždy a všude jsou k dispozici zverimexy nebo supermarkety, kde najdete i malé pytlíčky s granulemi, jednotné balení kapsiček a konzerv a dalších dobrot. Není přeci nic snažšího, než obětovat denně jednu zmrzku a na každý výlet s sebou do batůžku schovat svačinu nejen pro sebe, ale i pro nějakého toho toulavého chlupáče, kterého můžete kdykoli po cestě potkat. Je nám jasné, že nemůžeme zachránit každého čtyřnožce na planetě, že není v našich silách dopravit k zvěrolékaři každého tvorečka, na kterého narazíte, ale pokud k vám už takový kocourek přijde pro pohlazení, přilepšete mu hrstkou něčeho dobrého. Říkáte si, že je to málo a nemá smysl tohle dělat? Věřte mi, že má. Několik malých hrstek totiž dají dohromady pořádný kopec pomoci.
Krmení koček (kočičí stravou!) je zde povoleno.
To by bylo pro reportáž z cestování po Španělsku vše a samozřejmě jakmile navštívíme další zemi, budete první, s kým se o naše dojmy podělíme.
