Japonští vědci testovali kočky na to, zda slyší na hlas páníčka, jestli ho rozeznají od ostatních a v čem se reakce na známý hlas liší od reakce na hlas cizí. Jak naše pověstné ignorantky dopadly?
Všichni to známe – voláme na našeho chlupáče milým hlasem, používáme jak jméno tak typické “čiči”, po chvíli zvyšujeme na hlasitosti, vřelost se z hlasu pomalu vytrácí. A nafrněná kočka? Nehne ani uchem, neotočí hlavou, prostě vás povýšeně a úspěšně ignoruje.
Odpovědi hledej v historii
Nová studie z univerzity v japonském Tokiu ukázala, že kočky hlas svého majitele opravdu poznají a to, že se ho rozhodnou ignorovat, má pravděpodobně svůj původ v historii. Vědci zkoumali asi dvacet koček v jejich domovech. Jakmile páníček odešel z domu, pouštěli chlupáčům nahrávky hlasu tří cizích lidí, pak následoval hlas majitele, a pak ještě jeden cizí hlas.
Reakce pak analyzovali podle několika faktorů, například pohybu uší, ocásku nebo hlavy. Když kočky slyšely svoje jméno, pohnuly většinou hlavou a za hlasem se otočily. A i když jméno volal hlas majitele nebo cizince, ani v jednom případě se za ním kočky nevydaly. “Kočky sice silněji reagovaly na hlas majitele, ovšem nikdy se ho třeba nesnažily najít. To je velký rozdíl mezi kočkou a psem,” řekly autorky studie.
Roztomilí asociálové
Ano, to je synonymum pro snad všechny kočky na světě. Některé z nich jsou asociální celý život, některé jen když se jim to hodí. Vědci tento fenomén spojují s domestikací zvířecích druhů a srovnávají domestikaci koček a psů.
Nedávná genetická analýza potvrdila, že společným předkem všech kočičích plemen byl Felis silvestris, druh kočky, která jako první přišla do kontaktu s lidmi před 9000 let. Historicky vzato, kočky nebyly narozdíl od psů domestikovány za účelem plnění nějakých příkazů, nemusely se tedy nic učit a poslouchat rozkazy.
Zřejmě proto si tedy kočky vybírají, kdy se za hlasem majitele otočí, a kdy na něj budou dokonce nějak reagovat.
Co myslíte vy? Pozná vaše kočička váš hlas? A jak něj reaguje?
