Vichřice lomcuje okenicemi, meluzína kvílí jak raněné zvíře a když vyhlédnete ven, pozdraví Vás jen mihotavé světýlko opuštěných svíček v rozbitých dýních. Halloween je tu a my pro Vás máme speciální článek sesbíraných kočičích historek, ze kterého Vám ztuhne krev v žilách.
Varování: Nepředčítejte dětem, nemocným osobám ani svým kočkám, ať se neinspirují.
Kočka Sithe
Jako první se zamíříme vyděsit do dávných skotských legend. Lidé si povídají o kočce, celé černé, s bílým znamením na hrudi. Když se plížila kolem Vás tmou, mohli jste spatřit jen žhnoucí oči a nezaměnitelnou bílou skvrnu.
Její přítomnost byla lidem na obtíž a nejvíce strachu vyvolávala, právě když ve vesnici někdo zemřel. Mrtvé tělo, ztuhlé a nehybné, bylo potřeba střežit. Sithe totiž kroužila kolem a čekala na nestřeženou chvíli, kdy bude moci blíž a mrtvole ukrást duši. Právě kvůli ní Skotové drželi hlídky nad tělem, ve tmě a tichu, protože oheň Sithe přitahoval. Den a noc před pohřbem se střídali strážci a pomocí šanty, zápasů, tanců a nepolevující pozornosti se snažili udržet tělo v bezpečí. Až při pohřbu vzali Bohové duši z těla a tím byla zachráněna, oproti věčnému zatracení v područí kočky Sithe.
Wampuská kočka
Pokud se zajímáte o mytologii, možná Vám její jméno nebude tak úplně neznámé. Opředena spoustou záhad a tajemna, v legendách vystupuje Wampuská kočka. Domovem jí je oblast Cherokeeů, indiánského kmene. Traduje se o ní, že vyniká nadpozemskou sílou a rychlostí, má uhrančivě žluté oči, které připraví o soudnost každého muže, na koho svůj zrak dlouze upře. Kdo ví, možná proto se indiáni domnívají, že kočka je jen druhou podobou krásné dívky, které nějaký muž ukřivdil.
Upíří kočka
Japonská tradice má také co nabídnout, co se démonských koček týká. Pojďte si poslechnout příběh o kočce z Nabéshimy. Obětí kruté asijské legendy je pár prince a jeho chotě O Toyo. Při procházkách zahradou se jim objevila za zády černá kočka. Kdykoliv se ohlédli, zrychlili krok nebo se ji pokusili odehnat, tichá a nehybná seděla, vyčkávajíce s krvelačnýma očima. Večer, když nikdo nestřežil bránu, prosmýkla se dovnitř a ukryla v princeznině komnatě. Přesně o půlnoci vyšlo zvíře ven ze stínu, mohutným skokem se vrhlo na hruď své oběti a vyděšené dívce prokouslo hrdlo. Krev zaplavila její bílou pokožku dřív, než stihla procitnout, s tichým stenem vypustila život. Kočka z Nabéshimy poté vyhrabala pod okny komnaty hrob, tělo ukryla a na sebe poté vzala podobu zabité dívky.
Princ začal chřadnout a pronásledovaly ho noční můry. Jeho rádcové sestavili hlídku, mající sedět kolem princovy postele a dbát na jeho klidný odpočinek. Jen co odbila desátá hodina, i ti nejodhodlanější strážci podlehli podivné ospalosti a ztratili vědomí. Poté se otevřely dveře a vplížila se temná postava – to přicházela falešná O Toyo aby rušila princův spánek, šeptala zlá slova a syčela mu do uší, až do brzkých ranních hodin. Celý dvůr plakal pro svého prince, ale ten každou noc rušen zlým přízrakem, chřadl a chřadl. Kletbu přemohl až statečný voják, který dokázal zůstat vzhůru i přes zlé kouzlo. Prince tak každou noc ochránil a dopřál mu odpočinek.
Spolu s dalšími se voják pokusil O Toyo zabít, ale ta v podobě černé kočky uprchla do hor. A tak dodnes, pokud zahlédnou Japonci ve svých stopách syčící černou kočku, šeptají si, jestli to není zlá O Toyo hledající další oběť.
Kočka Kasha
Ještě jednou se vypravíme na Japonské ostrovy. Traduje se tu o démonické kočce, jež sestupovala z nebes v záři plamenů. Jakmile se její nohy dotkly povrchu, vše jako by ztichlo a zpomalilo. Majestátně se rozhlédla po okolí a tiše zavrčela. Její úlohou na zemi bylo odvézt zemřelé. Údajně, podle tradovaných legend pohltila i mrtvá těla. Jakmile svou práci převaděčky splnila, nebe se rozestoupilo a Kasha se vrátila zase zpět.
Černá kočka z Killakee House
Vyděsit se zamíříme i do Dublinu. Psal se rok 1968, když všechno začalo. Manželé O‘Brienovi zrovna kupovali opuštěný domek na okraji města, plánovali ho opravit a otevřít v podobě centra umění. Nevěděli, nebo možná nechtěli vědět, že se o stavbě mezi místními šušká, že v ní straší.
Najali skupinku dělníků a v domě je rovnou ubytovali – přes den budou pracovat a v noci alespoň dům ohlídají. Pracovníci se brzy setkali s nespokojeností mystických nájemníků a svým zaměstnavatelům povídali děsivé historky, o tom, jak noc v opuštěném domě vypadá. V noci slýchali, jak se něco prohání kolem venkovních stěn dlouhé hodiny, divoká zvířata a šelmy, jakoby se snažily dostat dovnitř, do místností, které jim patří.
Majitelé však vyděšené výpovědi nebrali vážně, až do té osudné noci, když sami na vlastní oči zažili, jak se démon umí bránit proti nezvané návštěvě. Paní O´Brienová se rozhodla zkontrolovat zamčení dveří, když se ale otočila zpět, cestu měla zahrazenou obrovskou černou kočkou. Zvíře se objevilo naprosto nečekaně, bez jediného hlásku a vrznutí podlahy. Žena vyděšeně vyjekla, což upoutalo pozornost šelmy. Majestátně sedící, pomalu otočila hlavu a upřela nenávistný pohled na ženu. Ta později vypověděla, že něco tak hrozivého a nenávistného ještě nikdy nezažila. Spíš než ke kočce připodobnila tvora k panterovi, ve tváři se mu prý odrážela podivná moudrost a vzhledem připomínala mimozemského tvora.
Krátce nato překvapila démonická kočka i malíře, pracujícího v noci. Dveře do jeho místnosti vrzly a prach v místnosti se divoce zvířil. Když neprůhledný šedivý opar opadl, vstoupila silueta šelmy. Popisuje obrovskou a odpornou šelmu, která každým krokem narůstala do neuvěřitelných rozměrů. Oči jí nenávistně svítily. Stačilo, aby zasyčela a malíři povolili nervy a z místnosti utekl.
Majitelé, vyděšení vším tím, co se v jejich novém domě děje se rozhodli zavolat exorcistu, aby prostory od zlých tvorů v čele s děsivou černou kočkou v čele vyčistil. Místní kněz provedl obřad a na krátkou dobu zavládl v domě klid.
Strašidelná pověst domu ale brzy přilákala potulnou bandu, v opilosti uspořádali několik temných rituálů a do domu se brzy vrátili původní démoničtí obyvatelé. Kočku doprovodily i duchové dvou jeptišek. Média brzo zjistila, že duchové ukazují na satanistické rituály, které jeptišky pomáhaly v domě provádět, v rámci notoricky známého klubu Hellfire. Pátrání ukázalo, že dům dost možná byl dříve jejich majetkem. A navíc, v domě, přes celou stěnu se našla obrovská, na pohled jako živá malba. Vyobrazuje děsivě velkou černou kočku, oči jí žhnou, tvář má nenávistně zkřivenou a vystupuje z plamenů.
Zamrazilo Vás při čtení našich příběhů? Nebo se ani démonických koček nezaleknete? Těšíme se na Vaše dojmy, v komentářích pod článkem nebo v diskuzi na facebooku. A nezapomeňte přidat i svůj osobní nejděsivější zážitek, kde kočkovitá šelma hraje roli.
Krásné prožití mrazivě děsivého období dušiček Vám přeje Catio.cz
