Když se k něčemu, co není člověkem jako k člověku chováme, říká se tomu antropomorfismus. Víme, jak chytré kočky jsou, je proto snadné jim přisoudit i jiné lidské vlastnosti. Ale jak kočky berou nás? Co si myslí o těch, kteří je neustále zahrnují vlastními problémy?
Pokud jste milovník koček (trochu zbytečná otázka, vzhledem k tomu, jaký magazín čtete) a sdílíte domácnost s jedním, nebo klidně několika chlupáči, nevyhnete se nekontrolovatelné konverzaci s nimi. Ačkoli víte, že odpovědi se nedočkáte, i tak je příjemné mít ucho, které naslouchá.
Kočka není pes… nečekaně
Podle vědců mění psi své chování podle toho, doprovází-li člověka, nebo jiné psy. Naproti tomu kočky jsou neustále samy sebou, společnost kolem sebe neřeší. Navíc si lidé myslí, že největším kočičím přáním je trávit čas s námi. I čtyřnohé osobnosti ale potřebují vlastní prostor.
Jedním důvodem, proč se psi chovají k lidem jinak než kočky, je jiné vnímání. A to v tom smyslu, že kočky nás vidí jako sobě rovné. Občas jsou si kočky rovnější, ale to je zase jiný příběh.
Jsme pro ně jen větší kočky
Pokud jste si ještě nevšimli, kočka na vás zírá. Hodně. A to proto, že je od přírody zvědavá bytost. Když vás kočka sleduje, učí se z vašeho chování. Učí se, co má který páníček rád nebo kterému častěji padá jídlo na zem. To jim umožňuje předvídat člověčí chování.
To, že si elegantní chlupáči myslí, že lidé jsou jen velké kočky, dává smysl. Cítí pak, že nás mají pod kontrolou. A to už jste jistě několikrát zažili, odmlouvat kočce není moudré. Všimněte si, že se k vám vlastně chovají stejně jako k ostatním kočkám. Prokazují vám úctu, třeba tím, že se otírají o nohy.
Na oběd myška, na večeři granule
Chování, které mají kočkomilové rádi, je právě ometání kolem kotníků, vrnění a oční kontakt. Je to něco, co se kočičí prckové učí od svých matek a je to také první gesto, jímž jí koťata vyjadřují lásku. My páníčci pak ochranitelskou roli přebíráme a s tím i nezištný obdiv a důvěru od malého kocourka.
Je vaše nadýchané zlatíčko dobrodruhem a neustále se v něm probouzí skrytá šelma? Donese vám někdy přede dveře ulovenou myš? Většina páníčků je nadšená, kočičku chválí a hřeje je pocit, že se jim chlubí a čeká odměnu. Kočičí motivace je ale úplně jiná. Myš si domů donesla proto, aby si ji mohla v klidu a nerušeně sníst. Zas až tak se ale namáhat nebude, granule nebo kapsičky jsou přece mnohem chutnější. Myš vám proto velkoryse ponechá, ráda se rozdělí.
A co si myslíte vy? Jakou zprávu čtete z pohledu hlubokých kočičích očí?
Comentários